Obrnice, železniční stanice
Obrnice, železniční stanice č. 545095
V minulosti byla železniční stanice Obrnice významnou železniční křižovatkou regionu s nákladním nádražím. Postupem času s utlumováním těžkého průmyslu a těžby uhlí v regionu ztrácí svůj původní význam.
Vznik
Železniční stanice a dráha vznikla původně jako projekt soukromé firmy, později byla zestátněna.
Dráha Pražsko-duchcovská (PDE - Prag-Duxer Eisenbahn), která v letech 1872–1873 vystavěla 137 km dlouhou trať Praha – Rudná u Prahy – Podlešín – Slaný – Obrnice – Most a v roce 1877 ji prodloužila do 25 km vzdáleného Hrobu.
Opomenout nelze ani dráhu Plzeňsko-březenskou (EPPK - Eisenbahn Pilsen-Preisen-Komotau). Její zásluhou vznikla v letech 1872–1873 150 km dlouhá trať Plzeň – Žatec – Obrnice – Bílina – Duchcov (cílovou stanicí mělo být původně Březno u Chomutova – proto název Plzeňsko-březenská). Práce na stavbě Plzeňsko-březenské dráhy byly zahájeny na začátku roku 1871. První úsek - Žatec - Obrnice - byl uveden do provozu již na podzim v roce 1872. Následovaly další - Most - Obrnice, Louny (1873), Obrnice - Bílina (říjen 1872), Bílina - Ledvice (1873). Záplavy v roce 1872, které zasáhly západní Čechy, silně poznamenaly i Společnost Plzeňsko-březenské dráhy. Roku 1884 byla tato dráha zestátněna.
Provoz na Plzeňsko-březenské dráze byl zahájen se 14 lokomotivami vyrobenými vídeňskou firmou Sigl. V roce 1876 přibylo dalších 10 - z lokomotivky ve Floridsdorfu. V 70. letech minulého století začala být železniční doprava na severu Čech postupně motorizována, konec let 70. přinesl její elektrifikaci.
Téměř neuvěřitelné jsou následující údaje: Železniční stanice Obrnice měla v roce 1931 toto personální obsazení - 238 výhybkářů, 6 výpravčích, 3 pokladní a 1 sílu administativní.
Kronika dopravního úřadu Obrnice zaznamenala v roce 1931 tuto větu: Za 24 hodin projede stanicí 134 vlaků.
