JSOU ČEŠI RASISTÉ?
30. 1. 2011
Dnešní doba je již taková, že si chtě nechtě musíme zvykat na nejrůznější mediální kampaně. Mocní, bez ohledu na myšlení občana a podle svých momentálních potřeb, při vyskytnutí se jakéhokoliv problému začnou do něj bušit pomocí médií své představy. Asi si vzali příklad ze slov, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Tedy pravdou, kterou oni potřebují.
Příkladů těchto ohlupujících a lživých kampaní lze za posledních pár let uvést nepřeberné množství. Rád bych se vyjádřil ke kampani současné. Jedná se o sprosté nařčení českého národa z rasismu. Toto je nesmysl nejvyššího stupně. Dovolím si tvrdit, že rasismus je národu Čechů a Moravanů na hony vzdálen.
Příklad: V padesátých letech v severomoravském pohraničí tam byli doosídlováni Řekové, kteří před terorem utekli ze své krásné slunečné vlasti. Jsou snědí a černovlasí. Nevím nic o tom, že v té době by někdo proti nim něco zásadního měl. Naopak, byla hodnocena jejich pracovitost, skromnost a slušnost. Jsou zde Vietnamci, jsou „žlutí“ a mají šikmé oči. Opět jsem nezaregistroval nějaké přehnané nálady proti nim. Naopak, v dnešní mizérii skýtají pro mnoho našich spoluobčanů jedinou možnost, jak si ze stále hubenějších výplat něco koupit. Přes všechny tyto skutečnosti se nás stále snaží osočovat z rasismu.
Já toto považuji za hrubou urážku jednoho z nejkulturnějších národů. Nelze totiž považovat za rasistku starou udřenou paní, kterou dva mladí a silní cikáni surově okradou o kabelku s důchodem. Nelze očekávat, že slušní občané, obývající dům spolu s cikány, tyto budou zbožňovat, když pro svinčík a jejich agresivní chování nemohou ani před barák, protože se obávají konfliktu, pokud se proti tomu ohradí. Vřelou sympatii k cikánům nelze očekávat ani od stárnoucího dělníka, který vidí celý život nepracující cikány, kteří ověšení zlatem, v kožených bundách si jezdí mercedesem pro nikoliv zanedbatelnou podporu. Pracovití občané, kterým povodeň vzala domovy, nemají kde bydlet. Cikáni, kteří prodali a propili svůj majetek, požadují nové bydlení a finanční zajištění, a světe div se, oni to od státu dostanou. Slušní občané, kteří celý rok šetřili na dovolenou a podvodné cestovky je nechají v zahraničí, se musejí na vlastní náklady vrátit zpět. Pro cikány, kteří odešli do zahraničí za vidinou bezstarostného a bezpracného života, je na státní náklady posláno letadlo či autobus, dostanou bydlení a všechny finanční výhody zpětně za tu dobu, co zde nebyli. Tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
Mám tedy za to, že občané nejsou vůbec rasisté, jak je jim vtloukáno do hlav. Mají jen výhrady vůči způsobu života cikánů, za tiché podpory našich zákonodárců. Je nutno se zamyslet, k čemu je celá ta zběsilá kampaň. Je to tím, že naši mocní se bojí o svá plná koryta. Mají strach, že nevyřešený tzv. rasismus jim znemožní další politickou kariéru. Proto jsou schopni čehokoliv. A aby se tam udrželi, zločinně nařknou svůj národ z rasismu.
„Čechy Čechům.“ To není jen prázdná fráze. Tím se snažíme předejít tomu, abychom se nestali hosty ve své vlastní zemi. Abychom si chránili vlastenectví a svou národní hrdost na to, že jsme Češi.
Michal Kašpar
Příkladů těchto ohlupujících a lživých kampaní lze za posledních pár let uvést nepřeberné množství. Rád bych se vyjádřil ke kampani současné. Jedná se o sprosté nařčení českého národa z rasismu. Toto je nesmysl nejvyššího stupně. Dovolím si tvrdit, že rasismus je národu Čechů a Moravanů na hony vzdálen.
Příklad: V padesátých letech v severomoravském pohraničí tam byli doosídlováni Řekové, kteří před terorem utekli ze své krásné slunečné vlasti. Jsou snědí a černovlasí. Nevím nic o tom, že v té době by někdo proti nim něco zásadního měl. Naopak, byla hodnocena jejich pracovitost, skromnost a slušnost. Jsou zde Vietnamci, jsou „žlutí“ a mají šikmé oči. Opět jsem nezaregistroval nějaké přehnané nálady proti nim. Naopak, v dnešní mizérii skýtají pro mnoho našich spoluobčanů jedinou možnost, jak si ze stále hubenějších výplat něco koupit. Přes všechny tyto skutečnosti se nás stále snaží osočovat z rasismu.
Já toto považuji za hrubou urážku jednoho z nejkulturnějších národů. Nelze totiž považovat za rasistku starou udřenou paní, kterou dva mladí a silní cikáni surově okradou o kabelku s důchodem. Nelze očekávat, že slušní občané, obývající dům spolu s cikány, tyto budou zbožňovat, když pro svinčík a jejich agresivní chování nemohou ani před barák, protože se obávají konfliktu, pokud se proti tomu ohradí. Vřelou sympatii k cikánům nelze očekávat ani od stárnoucího dělníka, který vidí celý život nepracující cikány, kteří ověšení zlatem, v kožených bundách si jezdí mercedesem pro nikoliv zanedbatelnou podporu. Pracovití občané, kterým povodeň vzala domovy, nemají kde bydlet. Cikáni, kteří prodali a propili svůj majetek, požadují nové bydlení a finanční zajištění, a světe div se, oni to od státu dostanou. Slušní občané, kteří celý rok šetřili na dovolenou a podvodné cestovky je nechají v zahraničí, se musejí na vlastní náklady vrátit zpět. Pro cikány, kteří odešli do zahraničí za vidinou bezstarostného a bezpracného života, je na státní náklady posláno letadlo či autobus, dostanou bydlení a všechny finanční výhody zpětně za tu dobu, co zde nebyli. Tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
Mám tedy za to, že občané nejsou vůbec rasisté, jak je jim vtloukáno do hlav. Mají jen výhrady vůči způsobu života cikánů, za tiché podpory našich zákonodárců. Je nutno se zamyslet, k čemu je celá ta zběsilá kampaň. Je to tím, že naši mocní se bojí o svá plná koryta. Mají strach, že nevyřešený tzv. rasismus jim znemožní další politickou kariéru. Proto jsou schopni čehokoliv. A aby se tam udrželi, zločinně nařknou svůj národ z rasismu.
„Čechy Čechům.“ To není jen prázdná fráze. Tím se snažíme předejít tomu, abychom se nestali hosty ve své vlastní zemi. Abychom si chránili vlastenectví a svou národní hrdost na to, že jsme Češi.
Michal Kašpar
