České Zlatníky

Na většinu nás obklopujících skutečností lze nahlížet minimálně ze dvou úhlů. Podí­vejme se tedy na přínosy existence takzvaných sociálně vyloučených lokalit. Ne, neříkejte, že žádné mít nemohou. Ve skutečnosti existují, jsou obrovské a mají naprosto zásadní vliv na poměrně zvláštní formu sociálního smíru v naší zemi.

Každý pracovní den ráno vstávají v Česku milióny lidí, kteří pak spěchají, aby se v určenou hodinu dostavili do práce. Ale zdaleka ne všichni. Teď ale nemám na mysli ty, kteří mají nepravidelnou pracovní dobu, ale naše - trvale od jakékoli práce "osvobozené" spoluobčany v produktivním věku. Život těchto lidí má úplně jiný rytmus a režim, kdy se je­jich "povinnosti" scvrkly pouze na včasné vyzvedávání podpor a sociálních dávek. Jsou jich statisíce, ale většině spoluobčanů je to v podstatě jedno. Většinou, ale ne vždy.

Výjimkou jsou "sociálně nevyloučené lokality", kde ti do práce se každodenně trmáce­jící "hlupáci" po svém návratu domů z práce mají možnost všimnout si životního stylu svých spoluobčanů – takzvaných "podporožroutů". Vidí je, jak se baví, jak jezdí na nákupy taxíky, z vlastní i přenesené zkušenosti vědí, že někteří z nich ukradnou i to, co je přibité, že se opíjejí, páchají trestnou činnost atd. atd.

Nikoho už nepřekvapí, že tento úžasně výhodný a v podstatě paraziticky dokonalý životní styl přebírá i jejich značně početné potomstvo. Není divu, když naše zákony takovýto způsob existence dlouhodobě umožňují. Škoda, že už nežije italský režisér Federico Fellini. Možná, že by v Česku natočit film Sladký život 2.

A teď se dostávám k zásadním přínosům "sociálně vyloučených lokalit". Na rozdíl od těch nevyloučených zde panuje relativní klídek a pohoda. Životní styl "podporožroutů" tady nevyvolává sociální napětí, protože je ostatní občané nemají na očích. Nepřizpůsobivými občany "vybydlené" objekty jsou za peníze těch do práce se denně plahočících "hlupáků" průběžně opravovány a rekonstruovány, hlučných, do hluboké noci se táhnoucích večírků se mohou účastnit všichni, vždyť nikdo nemusí ráno vstávat do práce, že?

Na "prsu" našeho státu jsou dokonale přisáty statisíce dobře organizovaných a našimi zákony podporovaných vyžírků, jejichž cílem není a nikdy ani nebylo získat nějakou práci, ale udržet si standard trvale ostatními podporovaných prominentů. Proto tak oceňuji přínos sociálně vyloučených lokalit. Kdyby jich nebylo, už by jistě došlo k mnoha sociálním nepokojům. Jak dlouho by se asi dokázala skupina stále chudších pracujících v klidu dívat na skutečně sladký a v podstatě bezstarostný život svých trvale nepracujících a přesto v naprosté pohodě žijících spoluobčanů? Takže sociálně vyloučeným lokalitám budiž sláva. Ještěže jsou. Jinak by mohl nastat pěkný "mazec", který by rychle ukončil nesmyslný a pro řádné občany krajně nevýhodný sociální smír.